Midnight Trance (Avengers, !m/m, !18+)

12. prosince 2012 v 14:11 | Mikhail |  FanFikce
Povídka není vhodná pro osoby mladší 18 let.

Těžko odlišit, co je sen, a co skutečnost - obé se prolíná ve zvláštním oparu a v namodralé mlze pocházející z jiného světa je jediným jasným bodem pár sytě zelených očí.
Fandom: Avengers
Postavy: FrostHawk (Loki/Clint)
Varování: M/M, DubCon, Hurt/Comfort


Prohlášení: Veškeré postavy, místa, předměty a další obsah podléhající autorským právům náleží jejich právoplatným vlastníkům. V žádném případě si žádná z těchto práv nenárokuji a jejich případné porušení nebylo úmyslné.

Když se ho Tesseract dotkl, na okamžik viděl zcela jiný svět. Zlaté věže, honosné róby a blýskavá brnění. Viděl lesy, kam až oko dohlédlo, protkané kobaltovým předivem řek. Tak vzdálené, tak cizí a přitom krásné. Připadal si jako ve snu. Otočil se a vedle něj stál Loki. V očích klid, který jen více podtrhl neskutečnost celé scény. Zlatá záře se odrážela od kovových částí jeho brnění, kterých věru nebylo mnoho. Loki se usmál ale v tomhle úsměvu nebylo nic zlého. Přesto v něm nebylo moc veselého. Viděl v Lokiho úsměvu a očích především hluboko zakořeněný smutek.

V oslepujícím záblesku se vize změnila. Nacházel se ve velké kruhové síni, ale opět nebyl sám. Viděl hlouček dětí, mohlo jim být odhadem deset - dvanáct, kterak zuřivě kopou do něčeho uprostřed. Za oknem se objevil stín někoho dospělého a skupinka se v tu ránu rozprchla. Na zemi leželo malé útlé tělo, havraní vlasy rozcuchané a ve smaragdových očích slzy, které se tolik snažil potlačit. Clint neměl nejmenší pochyby o tom, kdo to je. Jenže to nebyl konec.

Byl svědkem mnoha dalších vizí, dalších podobných incidentů ale i když se pokusil některým zabránit, byl jen pouhým stínem. Události, kterým přihlížel, se odehrály před řadou let. Stovkami let, uvědomil si vzápětí. Pak se ale začaly vize měnit. Jak Loki sílil a získával svou nynější moc, začal se bránit. Zprvu nepříliš úspěšně ale magie Asgardu byla silná. Lokiho touha po jejím ovládnutí byla silnější. Když prve skolil protivníka, projela vlna vzrušení i Clintem. Bylo to, jako kdyby se poprvé opil - ne, tohle bylo lepší. Jenže Lokimu nestačilo ho jen srazit na kolena. Stál nad tím chlapcem, který byl z větší části stále ještě dítě a díval se na něj s takovým opovržením, až z toho Clinta mrazilo. V nyní chladných očích nezbyl ani kousek místa pro soucit. A Hawkeye ho naprosto chápal. Díval se na ruce štíhlé postavy před sebou, které se teď vlnily ve zlovolných obrazcích a tělo mladého útočníka, které se bezvládně sesulo na zem. Už se nezvedne a to bylo přesně to, co Loki chtěl.

Byl svým nevlastním otcem přísně potrestán k deseti ranám koňským bičem. Pro válečníka Asgardu výsměch, pro pohublé tělo černovlasého mága víc, než dokázal snést. Přesto se nenechal zlomit. Clint v nevíře pozoroval, jak zadržuje každý projev slabosti. Cítil žhnoucí nenávist uvnitř, viděl ji hořet v jeho očích. Když bylo po všem, dlouho se bůh lsti rozhodoval, zda si na krvavé šrámy něco obléct ale opět zvítězila ta jeho prokletá hrdost. Nebude přece vystavovat všem na odiv výsledek toho potupného jednání s Odinem.

Ale Lokiho život nebyl jen o pádech. Často mu pak pomohl na nohy jeho bratr, ke kterému napůl vzhlížel a napůl jím pohrdal - podle toho, v jaké byl zrovna náladě. Se svými znalostmi a touhou ovládnout Asgardskou magii se stal nebezpečným. Urazit Lokiho se rovnalo tiché ale o to bolestivější a pomalejší smrti. I kdyby při těch ohavných činech prince někdo viděl, nikdo neměl odvahu to říct nahlas. Konečně byl respektovaný a obávaný - obojí nepochybně právem. A také byl sám. Thor se raději oddával pití a ženám, z čehož minimálně tu druhou zálibu s ním Loki sdílel - i když, když na to přišlo, nepohrdl Loki ani pěkným chlapcem. Neměl ale nikoho, kdo by ho udržoval na správné cestě, kdo by ho obejmul nebo mu pomohl, když to potřeboval (ne, že by potřebu pomoci někdy přiznal). Byl mocný, nebezpečný a začal závidět Thorovi všechnu tu pozornost. Clint v černovlasém muži viděl hodně ze sebe samého, možná proto s modrou mlhou, která zastírala jeho mysl nebojoval.

"Ty máš srdce." Zašeptal mu bůh lsti do ucha a pomalu ho probral z transu, jen aby ho ponořil do reality, ve které existovaly jen ty zelené oči. Podvědomě tušil, že pokud se někdy vymaní z kontroly mocného artefaktu, nic z toho, co právě viděl, si nebude pamatovat.


Probudil se a pomalu otevřel své oči, nyní nepřirozeně modré. Zdálo se mu o noci, kdy Loki, jeho pán, přišel na Zemi. O té zvláštní vizi, která byla důvodem, proč svého pána miloval. Poslepu ve tmě opatrně nahmatal ruku černovlasého Asgarďana a pevně ji stiskl. Zasloužil si lepší život. Věděl to Loki, proto se vypravil do Midgardu a věděl to i Clint, když se svým pánem sdílel nejen svou mysl ale i své tělo.

Tesseract mu vzal svobodu, kterou ale teď, v Lokiho náručí, vnímal spíše jako vězení, ale ukázal mu pravdu. Kolik z jeho duše teď tvořil artefakt a nakolik si zachoval duši vlastní, to nevěděl, ale nijak mu na tom nezáleželo. Dokud se bude moci podívat do těch zelených hloubek, nebude mu záležet na ničem jiném.

------------------------------------------------------------------------------------------------


Doporučený poslech: Hedningarna - Graucholorfen
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama