Carpe Noctem 2/4 (Final Fantasy XV, Nyx Ulric/Noctis Lucis Caelum, 18+)

30. ledna 2017 v 18:55 | Mikhail |  FanFikce
...a i když nebe potemní, a vše se zdá být ztraceno, nikdy se nevzdáš, dokud máš za co bojovat.
Povídka je na základě filmu Kingsglaive: Final Fantasy XV (de facto úvod do hry), a hry Final Fantasy XV, ale odehrává se před obojím.
!!Povídka je dokončená, vyjde v celkem čtyřech částech!!


"Drž ji pevněji, ale ne křečovitě, potřebuješ plynulý pohyb," opravil mu Nyx držení zbraně.
"Ale... jak s dýkou..,"
"Kukri. A není to dýka, ale nůž," opravil ho znovu.
"Dobrá. Jak s nožem zablokuješ útok něčím těžším?"
"Posledně jsi to na mě zkoušel s obouručákem, a moc ti to nepomohlo, hm? Pravdou je, že stojíš-li proti někomu s delší zbraní, jsi v nevýhodě. Musíš se spolehnout na to, že budeš rychlejší, že máš jednu ruku volnou, a můžeš protivníka chytit. Vezmi si meč, a zkus na mě zaútočit. S citem," požádal Nyx, který nevěděl, jak lépe to princi vysvětlit, než názornou ukázkou. Noctis zvedl meč a zpomaleně vedl sek diagonálně přes Nyxův hrudník. Nyx chytil Noctise pevně za zápěstí, odklonil meč stranou, a než se princ stačil rozkoukat, byl těsně u něj, a v bezpečné vzdálenosti naznačil plynulý sek přes mladíkovo hrdlo. Noctis překvapeně zamrkal. Nyx se pousmál, a stáhl se zpět z princova osobního prostoru. Možná držel Noctovo zápěstí déle, než bylo nezbytně nutné, ale to mohla být stejně tak dobře náhoda.
"Ale když o tobě cíl neví," pokračoval Nyx ve výkladu, "tak je mu dlouhá zbraň k ničemu." Obešel prince a rukojetí své zbraně mu zatlačil na záda, zatímco druhou rukou ho chytil pod krkem. Noctis zalapal po dechu, když se k němu Glaive přitiskl, a zašeptal mu do ucha.
"Krátké zbraně nejsou na to, aby ses vrhl do bitevní vřavy po hlavě, umožní ti konat rychle a nenápadně. Ovládnout situaci dřív, než si tě vůbec někdo všimne," Nyxův dech mu čechral vlasy za uchem, a Noctis se bezděky zachvěl.
Nyx pokračoval v tréninku, a pokoušel se černovlasého naučit týž chvat na obranu proti meči, který mu před chvilkou ukázal, ale Noctis se na jeho pokyny nedokázal dost dobře soustředit.
"Ne, ne, zase špatně," povzdychl si Nyx, když Noctis opět nedokázal odhadnout vzdálenost. Glaive se napřáhl rychleji, než Noctis stihl ustoupit, drapnul ho za nataženou ruku, a přitáhl blíž.
"Když si to spočítáš špatně, skončíš v lepším případě s rozseknutou rukou, v horším s mečem v zádech." Pro zdůraznění poklepal čepelí na princova záda.
"Já nevím, jestli je tohle zrovna styl pro mě, přijde mi to zbytečně riskantní," přiznal Noctis.
"Jestli se hodláš takhle vymlouvat, tak můžeš odejít rovnou. Já tě tady nedržím," probodl ho Nyx pohledem, a kývnul směrem ke dveřím. Noctis chvilku přešlapoval, a přemýšlel o vhodné odpovědi.
"Omlouvám se, chci s tebou trénovat a něco se naučit. Jen... Gladio mi vždycky říkal, že na tyhle věci prostě nemám talent."
"To jsou kecy. Nikdo se nenarodil s mečem v ruce. A ty... ty máš být korunní princ, věř si trochu, nebo s tebou ostatní vytřou." Galahďan k němu bez dalšího přišel, a vtiskl mu do ruky jednu ze svých kukri.
"Tohle si nech, dokud nebudeš mít pocit, že už něco umíš. Jen mi ji, prosím tě, neztrať, druhá taková není a už ani nebude."
"Ale to nejde, to nemůžeš," Noctis se na zbraň díval trochu vyplašeně.
"Jde, a můžu. No, pro dnešek by to asi stačilo, tak pozítří, stejný čas," usmál se Nyx, než mladíka poplácal po zádech, a zamířil ke dveřím. Princ si až po jeho odchodu uvědomil, že mu ani nepoděkoval. Tak tedy pozítří.

X

Půl následujícího dne si Noctise uzurpoval Ignis v naivní představě, že mu konečně nacpe do hlavy nějakou tu historii a politiku.
"Nocte!" Okřikl prince jeho mentor. Ignis jen málokdy zvýšil hlas, ale černovlasý upřeně hleděl z okna, a absolutně nevnímal.
"Ah... promiň. Co jsi říkal?" Vzpamatoval se na chvilku.
"Co je to s tebou? Chápu, že tě to třeba nebaví, ale takhle mimo nebýváš."
"Nic, jen jsem unavený." Svou chybu si uvědomil ve chvíli, kdy tu větu vyslovil nahlas.
"Nemáš teplotu?" Zeptal se zamyšleně Iggy, a už se natahoval přes stůl, aby to mohl zjistit.
"Ne, jenom se mi chce spát," odsekl podrážděně Noctis, než se odtáhl do bezpečné vzdálenosti. Nikdy neměl rád všechen ten shon, když někdo pojal sebemenší podezření, že by mohl být nemocný. Nebyl z cukru, aby nezvládl nějaké to nachlazení, nebo chřipku. Ne, že by teď byl nemocný. Jen se mu během zvláště nudné pasáže o exportních zákonech vybavil onen proklatý moment ze včerejšího tréninku, kdy mu Nyx šeptal do ucha. Trénink s ním byl úplně jiný, než s Gladiem. Nyx na něj byl možná stejně přísný, ale nevmetal mu jeho chyby do tváře, jako to dělal Amicitia. Jako kdyby to, jak se narodil, nutně znamenalo, že nemá žádné nedostatky, nebo je mít nesmí. Samozřejmě, že měl Gladia rád, vždyť spolu vyrůstali, ale někdy to s ním zkrátka bylo náročné.
Zbytek Ignisovy lekce se donutil protrpět bez dalšího zasnívání. Nebylo to jednoduché, ale měl podezření, že kdyby se stejné chyby dopustil znovu, odtáhl by ho jeho mentor k doktorovi násilím.
"Kdyby sis to rozmyslel, a chtěl mi říct, co se děje, tak za mnou můžeš kdykoliv přijít. Vždycky jsem ti k dispozici, Nocte," řekl polohlasem Iggy, když se loučili na chodbě. Princ chvilku jen zíral.
"Jo... jistě... dobře. Děkuju, Iggy," vyrazil ze sebe, než se, stále ještě v šoku, odšoural pryč. Ignis ho měl přečteného, jak vůbec mohl doufat, že ho oklame? Ostatně, to byl asi hlavní důvod, proč na střední škole spolubydlel Noctis právě s ním. Na jedné straně byl za Ignisovu nabídku vděčný, ale asi ještě více byl vděčný za to, že ho Ignis nenutil ji využít. Ale takový on byl vždycky. Doporučit, poradit, pomoct, ale pokud to skutečně nebylo nutné, nenutit. Ani nevěděl, co by mu teď řekl. Sám moc nevěděl, co se s ním děje. A to ho večer čekal ještě trénink s Gladiem, který se odmítl vzdát jejich pravidelných tréninků ve prospěch Nyxe.

"No, tak mi předveď, co tě 'hrdina Kingsglaive' naučil," pronesl Gladio, než mu hodil meč.
"Vždyť jsem s ním měl jen jeden trénink. Dobře, technicky vzato dva, ale to na tom nic nemění," ohradil se Noctis. Pravdou bylo, že po notném váhání si nakonec před tréninkem připevnil stehenní pouzdro s Nyxovým nožem. Zbraň nebyla nijak těžká, ale přesto to byl nezvyk. Nevěděl samozřejmě, co by s ní měl přesně dělat, kdyby došlo na skutečný boj, ale jen prostý fakt, že ji měl po ruce, ho uklidňoval.
"A to myslíš, že by to ve skutečným boji někoho zajímalo?!" Obořil se na něj Gladio. No, dneska byl zjevně v dobrém rozmaru.
"Ale tohle není skutečný boj, tohle je trénink!" Procedil mezi zuby princ.
"Do střehu," zavelel Amicitia, než se proti němu rozeběhl se svým oblíbeným obouručním mečem.
Noctis instinktivně zvedl svůj meč ke krytu, ale Gladio na poslední chvíli změnil úhel. Noctisův meč sice ten Gladiův zastavil, ale výš, než aby druhá zbraň bezpečně sjela po čepeli dolů. Princ nedokázal udržet páku vůči silnější ráně, a špička jeho vlastního meče ho tak sekla na čele. Nebylo to nic vážného, i když množství krve, které škrábanec vyprodukoval, by vyděsilo prakticky každého. Kromě Gladia, který si podrážděně mumlal něco o amatérech. Noctis si otřel krev do rukávu, a zatnul zuby. Pravá ruka, kterou držel meč, ho od nárazu brněla, ale nevěnoval tomu žádnou zvláštní pozornost. Párkrát se zhluboka nadechl, než se znovu postavil do střehu. Tentokrát si vzal meč do levé ruky.
"To už si chceš dát přestávku?" Houknul na Gladia s jasnou výzvou. Oslovený se otočil, a s úšklebkem se znovu vrhl na Noctise. Princ si nachystal kryt, ale měl v plánu něco docela jiného. Když už byl jeho protivník dostatečně blízko, vytáhl z pouzdra Nyxův nůž, a vyhodil ho nad sebe. Gladio nestihl situaci prohlédnout a zpracovat dřív, než bylo příliš pozdě. Noctis se teleportoval k hozené zbrani, udělal ve vzduchu salto, a přistál těsně za Gladiem, který mezitím máchl mečem do prázdna, kde ještě před vteřinou stál Noctis. Tím, že dal do útoku víc síly, než bylo záhodno, se sám vyvedl z rovnováhy, a Noctovi tak stačilo se do něj jen pořádně opřít. Zatímco ležel na zemi, namířil na něj Noctis obě své zbraně, než meč zkrátka pustil, a nechal ho s hlasitou ránou dopadnout na zem.
"Stačilo." Prohlásil jednoduše, než se sebral, a bez jediného ohlédnutí odešel. Teleport do vzduchu byl riskantní - málokdy se mu povedlo dobře přistát, a při jedné příležitosti to jen o vlásek neskončilo zlomenou nohou. Jenže se o to vždycky pokoušel s delší a těžší zbraní, a byla to většinou její setrvačnost, co ho zradilo. Kukri byla dost těžká na to, aby si držela směr, a dost lehká na to, aby neovlivnila jeho pád. Přesto se mu nelíbilo, že ho Gladio donutil k něčemu takovému. Ani to nebyl jeho cíl. Evidentně si jen potřeboval na někom vybít vztek. Možná se zase pohádal se svým otcem? Nebo se mu nelíbilo, s kým teď chodí jeho sestra? Nebo žárlil na Ulrica? Noctovi to bylo srdečně jedno. Gladiolus si hrál na dospělého a zodpovědného, ale Noctis už dlouho věděl, že je to jen přetvářka. Obvykle měl pro svého kamaráda aspoň trochu pochopení, ale dnes ne.
Jen doufal, že ho další dvouhodinovka s Nyxem následující den trochu vytrhne ze špatné nálady.

X

"Co se ti stalo?" Dotázal se Nyx, jakmile Noctis druhý den vkročil do místnosti.
"Včerejší trénink." Upřímně o tom nechtěl moc mluvit. Gladio mu ještě ten večer několikrát volal, ale Noctis ho ignoroval. Neměl náladu na jeho omluvy a vysvětlení. Glaive v reakci na jeho neurčitou odpověď jen povytáhl obočí, ale nic víc k tomu už neřekl. Noctis byl upřímně rád. Nyx si ze stojanu u zdi vzal cvičný jednoruční meč, a Noctovi naznačil, aby si vzal do ruky nůž, který mu půjčil.
"Pamatuješ si něco z předvčerejška, nebo ta rána do hlavy měla nějaké následky?" Provokoval Glaive.
"Moc vtipný." Odsekl Noctis, a pozvedl ruku, ve které držel zbraň, v útočném postoji. Neváhal příliš dlouho, než se opatrně přiblížil k Nyxovi, a odhadoval, jak ho nejlépe odzbrojit. Nejsnazší by samozřejmě bylo využít jeho zranění, ale tohle nebyla soutěž, a Noctis nebyl sketa. Nyx neudělal ani jediný pohyb, ale bedlivě ho sledovat. Noctis se rozhodl už to dál nezdržovat, a vrhnul se vpřed. Byl nicméně tak moc fixovaný na to, že se Nyx pokusí útok zablokovat, že když starší muž pouze ukročil stranou, jen tak tak se nenatáhl na zem.
"Nikdy se neoddávej vlastním představám, co protivník udělá. Nikdy. Čti ho, sleduj ho, a pokus se to odhadnout, ale vždycky počítej s tím, že tě může překvapit." Noctis, zklamaný vlastní chybou, se impulzivně teleportoval za Nyxova záda, ve snaze ho překvapit stejně, jako předchozí den Gladia. Jenže když se zhmotnil na kýženém místě, čekala tam na něj akorát napřažená ruka, která ho zastavila nikterak silnou ránou do žaludku.
"Zbrklost ti sice docela sluší, ale v boji ti bude jen na škodu. Když se necháš ovládnout emocemi, jsi pro soupeře průhledný," prohlásil Nyx klidně.
"A co mám teda dělat?" Zavrčel Noctis, frustrovaný vlastním neúspěchem.
"Přemýšlet. Není to o talentu, není to o síle. Je to o zkušenostech. Těch mám zkrátka o dost víc, než ty. Za tím, co ti tu ukazuju, jsou roky dřiny, spousty mrtvol, šrámů a jizev, nečekám, že bys něco z toho zvládnul na poprvé, nebo na podesáté, a neměl bys to čekat ani ty. To ale neznamená, že se na to máš vykašlat, protože by to nemělo cenu. Rozumíš?"
Noctis jen přikývl, a zase si jednou připadal jako blbec. Nyx měl samozřejmě pravdu. Vlastně ani sám nevěděl, proč ho to tak žere. Na trénincích s Gladiem si nevedl o moc lépe, ale nevytáčelo ho to tolik. Možná chtěl jen Nyxovi, i sám sobě dokázat, že tohle není ztráta času. Raději už zmlknul, a znovu se připravil k útoku. Párkrát se zhluboka nadechl. Tentokrát zaútočil přímo na ruku, ve které Nyx držel svou zbraň. Glaive ho nicméně bez obtíží odrazil. Noctis to zkusil ještě párkrát, z různých úhlů a s různou rychlostí, ale neuspěl. Nakonec se skutečně nad situací zamyslel. Naznačil další útok na Nyxovu pravačku, než se ale na poslední chvíli stočil doleva, jakoby chtěl jít z druhé strany. Nyx mu na to skočil, a máchnul mečem ke krytu, jenže Noctis se teleportoval o dva kroky zpět doprava - přesně tam, kde si Nyx zrovna nehlídal bok. Glaive měl ještě zlomek sekundy, aby zareagoval, ale rozhodl se přiznat princi vítězství.
"No vidíš," pochválil ho Nyx, když mu s širokým úsměvem rozcuchal vlasy v upřímné radosti. Noctis mu úsměv opětoval, a užíval si pocit z dobře odvedené práce. Až štípání, když se mu do opětovně otevřené rány na čele dostal pot, ho upozornilo na problém. Automaticky si rukou odhrnul vlasy z čela, a ke svému překvapení zjistil, že mu na prstech ulpívá krev. Nyx si toho všiml taky.
"Pojď," prohlásil Nyx, načež zamířil k tašce v rohu místnosti, které si Noctis do té chvíle nevšiml. Princ ho poslušně následoval, a sledoval, jak Nyx vytahuje lahev s vodou, a balení papírových kapesníků. Pár jich namočil, než Nocta bez varování chytil, zaklonil mu hlavu, a začal mu otírat krev kolem rány. Mladík, který se při nenadálém pohybu lekl, chytil staršího muže za předloktí.
"Proč sis to nenechal ošetřit?" Promluvil Glaive polohlasem.
"Nepřišlo mi to nutné, au," zasykl, když Nyx vzal a namočil další kapesníky, a přesunul svou pozornost k samotnému zranění.
"Nutné to asi není, ale rozhodně ti to neuškodí.
"Proč se o to vůbec tak staráš?" Zeptal se Noctis, kterého jejich vzájemná blízkost vyděsila, a nechtěl, aby si toho Nyx všiml. Starší muž se zarazil, a spustil oči z Noctova čela, jen aby se mohl zadívat do těch jeho. Noctis jen doufal, že horko, které ho najednou polilo, na něm není vidět. Nyx byl blízko - příliš blízko - a ještě pořád měl jednu ruku zapletenou v princových vlasech. Raději ani nedomýšlet, jak to muselo vypadat.
"Je něco špatného na tom, mít starost o zraněné spolubojovníky?" Odpověděl po chvilce ticha.
"Tomuhle se dá těžko říkat zranění, a mně se dá těžko říkat spolubojovník," oponoval Noctis spíše z principu, než že by k tomu měl nějaký pádný důvod.
"Máš rozseknuté čelo, to se u mě plně kvalifikuje jako zranění. Ale máš pravdu. Asi nejsem ten, kdo by to měl řešit, to měla být práce toho, kdo ti to udělal. Jenže ten se k tomu zjevně neměl." Nyx ho konečně pustil, a poodstoupil, jenže Noctis si najednou nebyl jistý, jestli to opravdu chtěl.
"Gladio nechtěl..." Začal Noctis bránit svého přítele, než se stihl zastavit.
"Gladio? Tohle ti udělal Amicitia? Na tréninku?" Glaive uznale hvízdnul. Trénovat s ostatními Glaives byla jedna věc, ale princ byl pořád princ.
"On... nebyl ve své kůži." Byla to hodně chabá omluva, ale telefon předtím nezvedl, tak nemohl vědět, proč přesně se Gladio předchozího dne choval jako blbec. Ale pořád to byl jeho přítel, nebo by si to Noctis aspoň rád myslel.
"To bych rád věděl, v čí kůži byl, že ho to omlouvá zranit člověka, kterého přísahal chránit."
"Nyxi..." Oslovil ho princ měkce, a uvědomil si, že je to asi poprvé, co mu řekl jménem. Glaive se na něj zadíval s jistým pochopením, než si povzdychl a zavrtěl hlavou.
"No, pochybuju, že tě ještě dneska něco kloudnýho naučím. Máš hlad?" změnil téma tak rychle, že Noctis musel chvilku přemýšlet, než odpověděl.
"Vlastně… asi jo, proč se ptáš?" oběd se zdál být už jen vzdálenou vzpomínkou. Vyhládlo mu po každém tréninku, ale asi největší vliv na to mělo používání magie, kterou využíval při trénincích s Nyxem víc, než při těch s Gladiem. Mladý Amicitia mu vždycky říkal, že by se měl umět bránit i útočit stejně dobře bez magie, jako s ní.
"Mám v plánu se jít najíst někam do města, říkal jsem si, jestli bys nechtěl na chvíli vypadnout ven."
"Jestli ti to nebude vadit…," Noctis na poslední chvíli zkrotil své nadšení. Nevěděl, jestli to Nyx neříká jen ze zdvořilosti, ale za jakoukoliv záminku jít ven byl upřímně vděčný. Regis ho odmítal pouštět samotného, ale byly zkrátka chvíle, kdy si Noctis potřeboval trochu pročistit hlavu. Obvykle to řešil prostým útěkem, po kterém ovšem vždy následovalo kázání. V lepším případě od Cora, který vyhrožoval, že mu přidělí osobní stráž, jestli bude pokračovat, a v horším od Regise.
"Budu rád, když půjdeš, jen nečekej kdoví co," zadíval se na něj Glaive zamyšleně, jakoby se snažil na něco přijít.

X

Nyx ho nakonec zavedl do obyčejně vypadajícího stánku s nudlovými polévkami poblíž slumů, kde, jak se před Noctem prořekl, žil. Noctise to upřímně překvapilo, měl za to, že jsou Glaives dobře placení - za práci, kterou odváděli, by, dle něj, měli být. Totéž i Nyxovi řekl.
"Valná většina z nás to dělá z přesvědčení. Kromě toho, peníze nejsou všechno. Díky tomu, že sloužíme králi, jsme automaticky získali azyl. Asi si nežijeme kdoví jak, ale aspoň se máme kam vrátit."
"Až válka skončí, zůstaneš u Kingsglaive?"
"Pokud skončí, a pokud se toho dožiju? Asi ano. Nic jinýho jsem v životě nedělal, a troufám si tvrdit, že mi to docela jde, tak proč měnit. Ale nechceš k večeři vybrat nějaký jiný téma?"
"Jsem korunní princ země, ze který zbylo jen hlavní město, na to se nedá úplně zapomenout. Ne když ti to pořád někdo připomíná."
"Teď ti to nikdo nepřipomíná, a tvůj titul tu nemá význam. Buď prostě jenom Noctis, a v klidu si sněz večeři." Navrhnul Nyx, a povzbudivě poplácal mladíka po zádech. Ten se usmál a přikývl, než se pustil do svého jídla.

Ani si pořádně nevšiml, kdy se setmělo - přirozené světlo postupně nahradilo osvětlení výloh, reklamní neony, a pouliční lampy. Oba už měli dojedeno, a Noctis tušil, že se neodvratně blíží chvíle návratu.
"Nyxi?" otočil se na staršího muže, a ke svému překvapení zjistil, že ten už mu zjevně nějakou tu chvíli svou pozornost věnuje, byť nic neřekl. Noctis tedy pokračoval.
"Mohl bych tě o něco požádat?"
"Můžeš to zkusit."
"Pokud ti to nějak… nenaruší plány, mohli bychom zůstat ještě chvíli venku?"
"Jestli mě nebudeš chtít tahat po barech a diskotékách…," pokrčil rameny Glaive.
"Ne, toho si užiju víc než dost s Promptem. Chtěl bych spíš někam, kde je klid."
A tak ho Nyx zavedl na velitelství Kingsglaive. Valná většina Glaives byla na misi, a ti co zbyli, byli rádi za pár dní volna. Chodby se utápěly ve tmě a tichu, ale i tak ho Nyx vzal až na střechu.
"Vyhovuje?" zeptal se Nyx, než se posadil na zem, a zády se opřel o nízkou zídku lemující okraj.
"Naprosto," usmál se Noctis, a sedl si vedle něj, dost blízko na to, aby se dotýkali rameny.
"To je takový problém se dostat do města?" zeptal se po chvíli nenuceného ticha Nyx.
"Bez toho, abych s sebou měl Ignise, Gladia, nebo někoho z královské stráže, je to v podstatě nemožný."
"Já ale taky nejsem zrovna civilista." Podotkl Glaive.
"S tebou je to jiný. Strážní v Citadele? To je pořád 'princi tam nechoďte, to nemůžete, to byste neměl, to se nesluší, už bychom se měli vrátit'. Kdybych jim řekl, že si chci dát jídlo u stánku, tak by pravděpodobně omdleli strachy, jestli mě někdo neotráví."
"Takže radši utíkáš bez dozoru?"
"Myslel jsem, že se to daří trochu držet pod pokličkou." Zamumlal černovlasý.
"Daří, ale to neznamená, že se o tom nemůžeme doslechnout skrz vnitřní informační síť, když tě naháněj po městě."
"Nechci nikomu přidělávat starosti, ale občas prostě… potřebuju na chvíli někam pryč. Bez toho, aby mě někdo pořád obskakoval, a modlil se za moje přežití pokaždý, když kýchnu, nebo aby mi neustále připomínal, že na mě leží osud království. Já to vím i bez toho!"
"Jenom klid," zklidnil ho Nyx, a s chápavým úsměvem ho poplácal po stehně.
"Promiň," hlesnul Noctis, a sklonil hlavu. V příšeří osvětleného města na něj nebylo moc dobře vidět, ale Galahďan odhadoval, že Noctis zrudnul, a dobrých pět minut nepromluvil, než se dal trochu do kupy. Snad aby přivedl řeč na něco jiného, vytáhl z tašky pouzdro s nožem, který mu Nyx půjčil, a jal se zaujatě zkoumat ostří zbraně. Nebylo to poprvé, co to dělal, ale zatím neměl příležitost se na zbraň zeptat přímo jejího majitele.
"Nikdy jsem takový nůž neviděl. Odkud ho máš?" zeptal se, a přes vlastní soustředění, které věnoval čepeli, si nemohl všimnout, s jakým zájmem jeho počínání pozoruje Glaive.
"Z Galahdu. Ty rýhy, kromě toho, že jsou samozřejmě ozdobné, hlavně snižují váhu." Nyx jemně chytil Noctovu ruku, a vedl mu prsty od tupí čepele, přes několik rýh, až k ostří, aby si princ všiml, že směrem k ostří je každá rýha mělčí, až přechází do ztracena.
"Taky to slouží k lepšímu odvádění krve, aby nestékala na rukojeť, a nůž mi neklouzal." Pokračoval Nyx v tématu, aniž by pustil mladíkovu ruku.
"Musí pro tebe hodně znamenat," nebyla to otázka, a tak se Nyx pouze pousmál a přikývl.
"A stejně jsi ho svěřil mně?"
"Potřebovals ho v tu chvíli víc, než já."
"Děkuju. Vážím si toho. A toho, co děláš."
"Myslíš to, že s tebou trénuju?" Noctis přikývl.
"Dělám to trochu i pro sebe. Kdybych neměl tréninky s tebou, musel bych si vymyslet jinou zábavu. Upřímně bych se asi nejspíš ukousal nudou."
"Ukousal nudou? Ale jak bychom se pak bez hrdiny Kingsglaive bránili impériu?" provokoval Noctis.
"Trochu jsem doufal, že se o tom nedoslechneš," ušklíbl se Nyx. Fakt, že mu ostatní Glaives přezdívali "hrdino" díky jeho neutuchající touze se vrhat do sebevražedných situací, ho nikdy moc netěšil.
"Nač ta skromnost, hrdino" popichoval ho s úsměvem princ.
"Ještě chvíli pokračuj, a ten úsměv tě na dalším tréninku přejde na hodně dlouho," varoval Nyx, jakkoliv bylo z tónu jeho hlasu zřejmé, že jde o nadsázku.
Noctis chtěl něco opáčit, ale Nyx sebou najednou škubnul, a ruka mu vystřelila v dokonale naučeném pohybu k interkomu, který měl v uchu.
"Ano, generále?" dotázal se.
"Ano, pane, stále je se mnou, ale nejsme v Citadele," potvrdil Nyx. Chvilku mlčel, a Noctis mohl jen odhadovat z lehce zamračeného výrazu, co chce druhá strana.
"Rozumím. Do hodiny budeme zpátky." S tím ruku zpětně spustil. Hovor byl zjevně u konce, a jejich malý výlet také.
"Cor?" zeptal se Noctis, ačkoliv odpověď znal.
"Mhm. Prý máš být za dvě hodiny na nějaké zvláště důležité večeři v Citadele."
Noctis v reakci jen nešťastně zaskučel.
"Uděláme dohodu, co říkáš?" navrhnul Nyx, zatímco se zvedl, a snažil se očistit černou uniformu od prachu, jak jen to šlo. Noctis nijak neskrýval zaujetí jeho slovy.
"Jestli tu večeři zvládneš absolvovat se ctí, a předstírat, že to je to nejlepší, co jsi kdy zažil, tak tě zítra vytáhnu z Citadely znova. Platí?"
"A jak si to chceš jako ověřit?" díval se na něj podezřívavě princ.
"Asi jsi přeslechl, že jsem řekl, že do hodiny budeme zpátky. Myšleno oba. Leonisovi se zjevně moc nelíbilo, že jsem tě sebral, a nic mu neřekl, tak mi trochu osladil život. Takže, Výsosti - já jsem Nyx, a budu se Vám celej večer koukat do talíře coby stráž." Glaive vysekl parodii na úklonu, a s úsměvem sledoval Noctise, který měl co dělat, aby se nerozesmál nahlas.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daioni Daioni | Web | 14. února 2017 v 10:37 | Reagovat

Pochechtávací mód zapojen... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama